Pokud se váš pes začal honit za vlastním ocasem, zpozorněte. Může jít totiž i o projev bolestivé nemoci
Obzvláště štěňata se za svým ocasem honí jen proto, že je to zkrátka baví. Pokud to však váš pes nikdy nedělal a teď to provádí, zbystřete. Někdy totiž takto pejsci reagují kvůli tomu, že mají ucpané anální žlázky. A nebo jde o obsedantně-kompulzivní poruchu chování. Někdy se jedná i o příznak epilepsie. Je zajímavé, že větší tendenci honit se za svým ocasem mají plemena německých ovčáků a teriérů, které tento zvyk často neopouští ani s přibývajícím věkem.
Kompulzivní porucha
U některých psů se může vyvinout kompulzivní porucha, která zahrnuje i honění ocasu. Tyto druhy problémů chování mohou pramenit z důvodů věznění, fyzického týrání, dřívějšího zranění či traumatu či separační úzkosti zvířete. Proto je třeba se na tento problém zaměřit a řešit ho. Honění ocasu může být také příznakem úzkosti. Svým způsobem se tím pes uklidňuje.
Ucpané anální žlázky
Pokud se pes často honí za svým ocasem, začal zapáchat a často takzvaně sáňkuje po zemi, může jít o ucpané anální žlázky. Není radno tento problém zlehčovat, protože pro samotné zvíře to může být záležitost značně bolestivá a v komplikovanějších případech hrozí i veterinární operační zákrok. Navíc se zpravidla jedná o chronickou záležitost, takže kromě řešení důsledků je vhodné zaměřit se na prevenci.
Váš pes může na ucpané anální žlázky trpět z více důvodů. Někdy jde o vrozený problém, ale často může být na vině i řada faktorů, jež můžete ovlivnit:
- zácpa
- řídká stolice či průjem u psa
- nedostatečný pohyb
- změna teritoria, případně nedostatek „volnosti“ k vytvoření teritoria
- nevhodná strava
Zásah doma se příliš nedoporučuje. Hrozí totiž riziko vedlejších komplikací či vzniku zánětu. Vždy je proto lepší vyhledat veterináře.
Epilepsie
Honění ocasu může být také příznakem neurologického onemocnění, jako je třeba epilepsie. Ta je stejně jako u lidí nemoci celoživotní a nevyléčitelnou a trpí jí přibližně 3 % psů všech ras. Pomocí léků však můžete psovi zajistit spokojený a plnohodnotný život. Pokud bude pes léky užívat pravidelně, epileptických záchvatů bude minimum. Pes trpící epilepsií musí být pod dohledem veterinárního lékaře. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoliv psa nebo kočky v každém věku. O tom, jak naučit psa a kočku žít vedle sebe v jedné domácnosti, jsme psali zde.
