Kočičí mor je zákeřný a mohou onemocnět i kočky žijící v bytě. Často končí smrtí, obrana je přitom snadná
Panleukopénie je virové onemocnění koček. Toto silně nakažlivé onemocnění se obvykle projevuje krvavými zapáchajícími průjmy a úporným zvracením, kočky umírají na dehydrataci a otravu krve. Zvláště nebezpečná je nemoc pro koťata. Kočičí mor se mezi živočišnými druhy nepřenáší, napadá pouze kočky a kočkovité šelmy.
Výkaly, sliny i hmyz
Kočka se může nakazit z výkalů a různých sekretů (např. z moči, slin) již nemocné kočky. Přenašečem je ale také hmyz sající krev. I z tohoto důvodu je dobré aplikovat přípravky, které hmyz odpuzují.
Pokud vám kočka na kočičí mor zemře, doporučuje se před pořízením nové kočky zachovat alespoň půl roku karanténu.
Dezinfekce na něj nestačí
Parvovirus, který je původcem onemocnění, je velmi odolný proti dezinfekčním prostředkům a tukovým rozpouštědlům, přežívá pokles pH pod hodnotu 3 (kyselost octa) a ve vnějším prostředí může zůstat infekční měsíce až léta. Nevadí mu ani vysoké teploty, při 60 °C zůstává živý jednu hodinu, 80 °C ho zničí až za 15 minut.
Kvůli vysoké odolnosti viru v prostředí může k nákaze dojít i nepřímo stykem s kontaminovanými předměty. Virus si tak můžete přinést domů na podrážkách bot nebo na oblečení po kontaktu s nemocnou kočkou.
Napadá kostní dřeň a střeva
Jakmile kočka virus vdechne, dostane se do mandlí, kde se pomnoží a pronikne do krve. Cílem viru jsou rychle se množící buňky v těle, takže napadá kostní dřen a sliznici střeva.
Těžké poškození střevní sliznice se projeví krvavými průjmy s velkou ztrátou tekutin. Virus v kostní dřeni a orgánech imunitního systému naruší tvorbu bílých a červených krvinek.
Následkem tohoto stavu je rozvoj sepse a následná smrt. Inkubační doba je poměrně krátká, literatura většinou udává 2 až 9 dní. Po uplynutí inkubační doby nastupuje nemoc obyčejně velmi rychle až expresně.
Začíná to apatií, může skončit smrtí
Nakažené kočky se na počátku nemoci chovají apaticky, jsou unavené a trpí nechutenstvím. Tuto fázi však chovatelé často přehlédnou. Že je něco v nepořádku zjistí až tehdy, kdy začne mít kočka krvavý průjem a úporně zvrací. Většina napadených zvířat má velmi vysoké horečky, často až přes 41 stupňů Celsia.
Přes poškozenou střevní sliznici pronikají běžné střevní bakterie do krve a způsobují otravu krve. Příčinou smrti často tedy není samotný parvovirus, ale sekundární bakteriální infekce.
Léčba musí přijít rychle
I když platí, že čím je bílých krvinek méně, tím horší prognóza je, existují i případy, kdy se z nemoci dostaly i kočky s téměř nulovou hodnotou bílých krvinek. Záleží na včasné a hlavně správné léčbě. Kočku je třeba v prvé řadě zavodnit, nutné je snížit teplotu, zastavit průjem a zvracení. Veterináři obvykle kočkám podávají širokospektrální antibiotika.
Některá zvířata (obvykle ta starší) lze léčit pouze ambulantně. Mladší a silně dehydratovaná se neobejdou bez infuzí a několikadenní hospitalizace. Bez terapie nebo při špatně zvolené léčbě je mortalita u akutní formy až 90%. Nejčastěji nemoci podléhají koťata mladší osmi týdnů.
Prevence je na dosah
Jedinou účinnou prevencí je očkování. Vakcína proti panleukopénii je součástí všech kočičích kombinovaných vakcín. Je vhodná jak pro venkovní, tak pro bytové kočky. Poprvé se koťata očkují v devíti týdnech a podruhé ve třech měsících. Očkování je nutné každé dva až tři roky opakovat. O tom, jakými hračkami uděláte kočce největší radost, jsme psali zde.
