Jak vybrat nádobí podle materiálu aneb není hrnec jako hrnec

Ostatní 08. června 2021 | 09:56 — Helena Malá
Co by to byla kuchyně bez nádobí. Jenže jak se ve všech těch materiálech vyznat? Každý má něco do sebe a je třeba proto zvážit své priority.
Další 4 fotografie v galerii
Vybrat dobré nádobí na vaření může být oříšek / Depositphotos

Vybrat dobře nádobí do kuchyně není jen tak. Kromě toho, že je třeba zvážit, co konkrétně potřebujete, jak velké či malé hrnce se vám budou hodit, budete muset ještě vyřešit, jakému materiálu dáte přednost. Výběr je docela široký:

  • nerez
  • hliník
  • litina
  • měď
  • keramika
  • varné sklo
  • silikon

Každý z uvedených materiálů má své výhody i slabiny. Pokud se chcete opravdu svědomitě rozhodnout, je třeba se s nimi seznámit.

Nerez

Nerezové nádobí se v kuchyních vyskytuje asi vůbec nejčastěji. Jde totiž o nejuniverzálnější materiál používaný v gastronomii. Jeho velkou výhodou jsou nízké požadavky na údržbu, dobrá životnost a slušný vzhled. Pokud se vám podaří vnitřní povrch pánve nebo hrnce poškrábat, neztratí nádobí nic ze svých vlastností. Pokud nemá nějaké zvláštní rukojeti, bez potíží snese vysokou teplotu v troubě.

Na druhou stranu vaření v nerezovém nádobí není úplně ekonomické. Ze všech kovů využívaných v gastronomii má nerez nejnižší tepelnou vodivost, což z dlouhodobého hlediska vaření na plotně prodražuje. Nerezový povrch má také tendenci připalovat víc než keramika, sklo, smalt, o nepřilnavých površích ani nemluvě. I když nereaguje s většinou chemikálií v kuchyni, při skladování kyselých nebo zásaditých potravin nebo při mytí v myčce časem vzniknou matné skvrny.

Hliník

Pro dosažení stejné teploty vnitřního povrchu potřebuje méně energie než nerez. Jde o velmi lehký materiál, který je po mědi druhým nejlepším vodičem tepla, takže nádobí s hliníkovým jádrem dobře hospodaří s teplem. Holý surový hliník z českých kuchyní nadobro zmizel. Všechno hliníkové nádobí se dnes z vnitřní strany potahuje jednou z variant nepřilnavého povrchu, ať už jsou to materiály podobné teflonu, nebo třeba keramické nebo titanové povrchy. Právě odlišným povrchem se také dramaticky liší výsledné vlastnosti nádobí.

Některé typy hliníkového nádobí však kvůli nepřilnavému povrchu a materiálu držadel nesmí do trouby. Jde také o materiál, který snadno poškrábete. Za nevýhodu lze považovat i fakt, že nádobí není vhodné do myčky a pokud smí do trouby, tak jen do cca 230 °C.

Litina

Nejdůležitější výhodou litiny je rovnoměrnost a předvídatelnost zahřívání. Žádná studená a horká místa, žádné napůl spálené a napůl syrové maso. Litina se na všech zdrojích rovnoměrně rozehřeje a svoji teplotu si udrží i pod kusem studeného masa z ledničky. V troubě pak krásně opéká ze všech stran, a to bez ohledu na to, jak nerovnoměrně vám trouba peče.

Litinové nádobí ale patří k dražším a pokud není smaltované, má i celkem náročnou údržbu. Také je dosti těžké. Přírodní litina je pak citlivá na vlhkost, kyseliny a pečlivé skladování. Není možné v ní uchovávat potraviny v lednici, mýt litinu v myčce nebo sklízet litinu vlhkou. Velice rychle může začít rezavět. Rez ovšem vždycky můžete odstranit a nádobí dál používat.

Měď

Kromě toho, že měď dobře vypadá, je to také nejlepší vodič tepla ze všech kovů používaných v gastronomii. Výborná vodivost znamená rychlou odezvu na změnu výkonu vařiče, což je u nádobí prakticky tou nejdůležitější vlastností, pokud chcete vařit na špičkové úrovni.

Cena měděného nádobí je hodně vysoká. Měď samotná je také velmi náchylná k chemickým reakcím, a to se vzduchem, vodou i s potravinami. Pro mytí měděného nádobí se hodí pouze speciální přípravky a nelze ho mýt v myčce. Čistit a leštit budete i v případě, kdy nádobí nebudete používat.

Kamenina nebo sklo

Přírodní minerální materiály, tedy sklo a keramika, se perfektně osvědčí v troubě při pečení masa, zapékání brambor nebo těstovin, ale i ve sladké kuchyni. Glazovaný povrch keramiky je naprosto netečný vůči chemickému působení vody, vzduchu nebo potravin a velmi dobře odolává vysokým i nízkým teplotám, stejně tak i sklo.

Oba tyto materiály jsou však křehké, takže stačí jeden pád na zem a nádobí je rozbité.

Silikon

Ze silikonu si dnes do kuchyně můžete koupit nejrůznější pečicí formy, pečicí podložky, ale třeba i vál na těsto. Výhodou je nepřilnavý povrch, velmi nízká hmotnost, omyvatelnost i odolnost proti jakémukoliv poškození, proti vysokým i nízkým teplotám. Silikon nevede a neakumuluje teplo, takže po vyjmutí z trouby se jím nikdy nespálíte. A dobré je i to, že žádná energie v troubě není spotřebována na rozpálení formy, všechna jen na přípravu jídla.

Manipulace s těstem v silikonových formách však vyžaduje určitou opatrnost, špatně uchopená forma se může ohnout a vyklopit. O tom, jak se silikonovým nádobím v kuchyni zacházet, jsme více psali zde.

Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Plnou parou do léta. Nejkrásnější italské pláže, které by byl hřích nevidět

Plnou parou do léta. Nejkrásnější italské pláže, které...

Zchlaďte se po práci u vody. Zkuste přírodní jezera s...

Zapomenutý kout Evropy a cíl pro turisty, kteří hledají...

Nasaďte helmu a poznejte méně známé, ale pohádkově...

Češi budou o letošních dovolených trhat rekordy. Důvodů je...

Na co se musí Češi připravit při cestách do zahraničí....

Zavřít reklamu