Pořiďte si teplé pařeniště, ulehčí vám zahradničení

Pařeniště je vhodné pro všechny nízké druhy zeleniny, ale i mnoho druhů okrasných květin. Vyrobit si jej můžeme velice snadno i ze starých oken. Pařeniště může také sloužit jako levnější a prostorově úspornější náhražka skleníku, nikoli však pro plodovou zeleninu, která roste do výšky. Nízké rostliny zde lze navíc pěstovat po celou sezónu, aniž by zabíraly místo ve skleníku. Půda se v pařeništi ohřeje mnohem rychleji (o to víc, pokud v teplém pařeništi vytápíme hnojem) a vysychá pomalu. V pařeništi dosahujeme o několik stupňů vyšších teplot, než jsou právě venku. Pařeniště zakládáme teplá (teplo vzniká rozkladem biomasy) či studená, u kterých je zdrojem tepla jen sluneční záření (ohřívá se prostor pod sklem). 

Jak založit teplé pařeniště vyhřívané hnojem

Zeminu v pařeništi výborně zahřeje koňský či ovčí hnůj. Ovšem tento hnůj musíme zapravit do hloubky až 60 cm. Proto vyhloubíme jámu, její dno pokryjeme padaným listím či nepropustnou fólií. Na to uložíme 3 až 5 cm silnou vrstvu zahradnické rašeliny či na podzim připraveného kompostu a terpve poté vrstvu koňského či ovčího hnoje. Hnůj necháme předtím ležet alespoň několik dní na hromadě. Hnůj v jámě stejnoměrně ušlapeme do síly vrstvy 35 cm. Poté pařeniště přikryjeme na 3 dny okny, znova hnůj ušlapeme a pokryjeme cca 2 cm silnou vrstvou listí. Lépe se tak udrží teplo. Poté aplikujeme cca 15 cm silnou vrstvu výsevné zeminy, ideálně staré kompostové smíšené se zahradnickou rašelinou v poměru 3:1. Do takto připraveného pařeniště můžeme vysévat. 

Pokud nemáme k dispozici koňský či ovčí hnůj, opatříme si slámu nebo slaměnou řezanku, případně plevy, suché listí, bramborovou nať či rostlinný odpad. Materiál smícháme s rašelinou (malé množství) a přidáme látky, které podporují paření: čerstvé pivovarské mláto, cukrovarské řízky, kakaové slupky, ricinový šrot, holubí trus, králičí hnůj. Takto vzniklou směs navlhčíme a uložíme stejně, jako by to byl koňský hnůj. Směs ovšem zasypeme dusíkatým vápnem (2 kg/m2) a poté pařeniště přikryjeme. Po týdnu by se mělo pařeniště oteplit a my do něj nasypeme výsevnou zeminu. Po dalších 3 dnech můžeme vysít osivo.

Ideální je přihrnout pařeniště zvenčí listím, zemí, hnojem či mulčovací kůrou. Teplo pak uniká ze stran minimálně. Až do vzklíčení rostlin musíme nechat pařeniště zakryté. V noci jej navíc chráníme slaměnými či rákosovými rohožemi, případně větvemi jehličnanů. Od severu a východu je též vhodné umístit paraván. Z výše uvedených informací je patrné, že plně funkční pařeniště nebude nikdy zrovna vzhledným místem na zahradě. Ovšem splní svůj účel na 100%. 

Teplotu v pařeništi regulujeme větráním

Je to nutné zejména za slunečných dnů, kdy v poledních hodinách může teplota v uzavřeném pařeništi vystoupit až na 40 °C. Tak vysokou teplotu přirozeně rostliny, zejména mladé, nesnášejí. Větráním zajišťujeme rostlinám také dostatečné množství potřebného kyslíku. Sazenice pěstované v pařeništi pro výsadbu na záhony otužujeme větráním. Při větrání zvedáme pařeništní okna a podkládáme je větracími kolíky se zářezy. Čím vyšší je teplota, tím více okna zvedáme a déle větráme; později při velmi teplém počasí, když rostliny v pařeništi jsou již dobře vyvinuté, můžeme okna z rámů oddělat. Při chladnějším počasí naopak větráme jen přes poledne a mírně.